Programy typu „všechno musíš zvládnout sama“ nám totiž dokážou pěkně zavařit. A samozřejmě podobných nefunkčních programů máme za život naprogramovaných v našich hlavách desítky, možná stovky. Když se mi narodil můj prvorozený syn, začal se ve mně velmi silně ozývat vnitřní hlas, že by to všechno mohlo být ještě trochu jinak, než jak jsem to zažívala. Novopečená maminka sama doma s miminkem mnohdy v pyžamu celý den. Tatínek celý den v práci. Jednou týdně kafíčko s dalšími maminkami v mateřském centru mi nestačilo, toužila jsem po něčem víc. Často jsem pak z útulného bytu 3+1 v panelovém domě utíkala na chatu bez vody a záchodu, ale bylo nám tam nejlépe. Potřebovala jsem prostě být v kontaktu s přírodou. Volání bylo silnější a silnější. Následovalo, ale delší období kdy to pořád tak nějak nebylo ono. Měla jsem totiž silného protihráče, svůj vlastní mozek, svého vnitřního kritika. Cesta k tomu jak být jeho pánem a ne otrokem je pro některé z nás běh na dlouhou trať. To co je zakódováno desítky let, nebo se možná přenáší v rodové linii po několik generací, si vyžaduje naše odhodlání, odvahu a taky vytrvalost. Další posun přišel až po narození druhorozené dcery. Tehdy jsem absolvovala cyklus terapií a začala praktikovat dechová cvičení a svět se začal víc a víc projasňovat.

Jedna z oblastí, kterou bych ráda nejen v dnešní době vypíchla je práce s energií a duchovní příčiny nemocí. Díky práci s energií učím ženy jak být samy sobě a svým blízkým těmi nejlepšími „léčitelkami“. Pokud k tomu ještě přidáme duchovní příčinu daného problému, proces uzdravení může být okamžitý. Miluji svou práci a miluji setkávání při, kterých rosteme, nalézáme nebo se jen rozvzpomínáme na naši jedinečnost. Prohlubujeme a ukotvujeme svou sebelásku a sebepřijetí. Milé ženy věřte, že máme život ve svých rukou a jsme vědomé tvůrkyně svých příběhů.